Vystydlá čaj a nedojedené sušenky

Honosná kancelář z třešňového dřeva byla pro obyčejného muže, jakým byl náš detektiv, neobvykle tíživá. Působila neosobně, cize a detektiv z ní měl svíravý pocit. Ale kdoví – mohla to být jenom ta mrtvola, jejíž krev se vsakovala mezi podlahovou palubkou a dřevěnou lištou v rohu místnosti. Detektiv překročil tělo, se kterým měli nedokové zakázáno hýbat, a sehnul se, aby vidět oběti do tváře. Nevidí šok ani překvapení. Jako by oběť svého vraha nejenom dobře znala, ale také věděla, že přijde. A za jakým účelem.

Práce, na kterou si nikdy nikdo nezvykne

Úloha detektiva v tomto příběhu je mizivá, ale nenahraditelná. Nikdo neočekává emoce, dohady nebo jenom obyčejnou lidskost. Člověk udělal sám ze sebe stroj. Nejspíš není nejlepší místo o kontemplování o životě nad mrtvolou.