Cesta do hor

Nejprve jedete prvním a pÅ™estoupíte na druhý. Ten vás doveze až k vesnici Couflen, pokud se to ovÅ¡em vůbec vesnicí nazvat dá. Je tu jen pár domků okolo cesty. Dlužno vÅ¡ak říci, že je to tu nádhera. TÄ›ch pár baráÄků to jen dokresluje. Autobus vás pravdÄ›podobnÄ› vyhodí u hÅ™bitova. Nevím, zda se Å™idiÄi dál nechtÄ›lo v té šílenÄ› úzké ulici, nebo je tu opravdu zastávka. Ale nic, co by tomu jsem nevidÄ›l. Ani tady ani výš. Nu a pak se vydáte už pěšky podél potoka, pÅ™esnÄ›ji proti jeho smÄ›ru. Pokud ho ztratíte z dohledu, tak se držte elektrického vedení. Ale zde již není kde zabloudit. Jde se stále do kopce po asfaltové silniÄce a pokud jste tu na podzim, bude se vám tajit dech. Po levé ruce budete mít na delší dobu poslední dům, který uvidíte.  

Za zhruba dvacátou serpentinou uvidíte na velehory a pokud bude příznivé poÄasí, bude tam už sníh. Je to nádherný pohled, protože vy jste vlastnÄ› sevÅ™eni nižšími kopci v údolí a ty hory se zdají být najednou tak blízko. Ale vy víte, že vás Äeká jeÅ¡tÄ› hodnÄ› velký lán cesty.  

PokraÄuje se stále do kopeÄku. Do mírného, ale kopeÄku. Terén je skvÄ›lý, žádné kameny, žádná pÅ™ekážka. Je to sice asfalt, ale co se dá dÄ›lat. V dáli vidíte pohoří, za kterým se již nalézá Å panÄ›lsko. Jenže my jsme jeÅ¡tÄ› stále ve Francii, a jeÅ¡tÄ› tam také chvíli pobudeme. Jde se stále tou hezkou cestou kolem potoka až narazíme na most. Na nÄ›m je nápis Le Salat. Ne, nedostanete v domÄ›, na který vidíte salát. Je to název Å™eky, nyní už vlastnÄ› spíše potůÄku.  

No, a jeÅ¡tÄ› kousek a jste v kýžené vesnici jménem Salau. Je tu jeÅ¡tÄ› ménÄ› domků než níže, ale o to je zde jeÅ¡tÄ› vÄ›tší klid. Po pravé stranÄ› nádherný kamenný kostelíÄek a hÅ™bitůvek, kolem vás hory a skály a pár domků. Nu, a jeÅ¡tÄ› kus pohodlí po asfaltu a pak už se jde lesem až na Cascade de Léziou. Pokud pak budete pokraÄovat, závidím. Já se vracel zpátky.