Vždycky jsem měla slabost pro oblečení a celkově pro módu. Už jako malá holka jsem ráda oblékala své panenky a taky další plyšové hračky do dětského oblečení. Moje máma z toho byla opravdu nešťastná, někdy skoro brečela, protože si pamatuji, jak jsem zničila opravdu krásné oblečení, které měla pro malou sestru, která se nedávno narodila. Kolikrát jsem třeba roztrhala různé oblečení, ze kterého potom moje malá byla nešťastná. Jenomže potom pochopila, že já mám módu a chtěla bych si taky tak hrát. Proto mi máma jednou pořídila opravdu krásné oblečení pro panenky a taky pro další plyšové hračky. Ani nevíte, jsem byla velmi šťastná. To by byl sen asi každé dívky.
Takže u mě bylo asi jasné, že v budoucnu budou chtít pracovat s módou anebo prodávat v módních buticích či dalších obchodech. A když jsem dokončila střední školu, tak jsem šla na vyšší odbornou školu, která se věnuje umění. Byla jsem docela opravdu hodně ráda, když mě tam vzali. Ze začátku jsem si myslela, že mě tam nevezmou, protože mi moc nešlo kreslení. Ale později jsem se to naučila. Chodila jsem taky do kurzu kreslení a taky na kytaru, protože taky moc ráda zpívám s kytarou. Nakonec to všechno dopadlo tak, že módní školu jsem udělala a taky občas navrhuji nějaké různé oblečení.
Mezi mou specialitu patří hlavně klobouky. Sice vím, že klobouky opravdu nejsou v módě a tuto módu ani nikdo nesdílí a nelíbí se mu, tak já jsem se do klobouku opravdu zamilovala. A moc ráda navrhuji tuto módu a já doufám, že postupem času klobouk zase přijde do módy. Nebo vám by se nelíbilo nosit znova klobouky? Vemte si, že třeba v padesátých letech bylo opravdu hodně módní nosit klobouk. Myslím si, že si to jednoho dne zase vrátí. Já v tom jenom doufám, protože až ta doba přijde, což bude asi už brzy, tak vám, že moje klobouky budou nejlepší.